V září mě moje úžasná kolegyňka Ivča překvapila dárkem k našemu prvnímu výročí. Máme za sebou první rok podnikání a byla to tedy jízda.
Z trochu zoufalého nápadu se nám podařilo vybudovat něco, co dává velký smysl nejen nám dvěma, ale podle všeho i těm, kdo s námi spolupracují a ze všeho nejvíc to baví naše klienty. A tenhle pocit prostě stojí za to.
Každopádně čím dál tím víc si uvědomuju, jak moc jsem vděčná za všechny ty úžasný lidi, co kolem sebe mám. Říká se, že jsme průměrem pěti nejbližších lidí. Něco na tom asi bude.
Nevím, jestli jich mám přesně pět, pravděpodobně jich je víc…
Ale vím, že je tu pro mě vždycky někdo, komu můžu zavolat v kteroukoliv denní i noční hodinu, aby si vyslechl, co skvělýho se povedlo a nebo naopak, že nic nejde podle plánu. Obejme mě, když ztrácím naději a věří ve mě víc než já sama sobě.
Jsem vděčná, že mám v životě někoho, kdo nemá limity (nebo aspoň já jsem na ně ještě nepřišla), věří, že možný je absolutně všechno, vždycky mě dokáže rozesmát a neustále posouvá moje vlastní hranice.
Taky jsem vděčná za toho, kdo mi pravidelně nastavuje zrcadlo, učí mě být vždy upřímná a i když mám občas divný sny, a pak nesmyslně chrlím oheň všude kolem sebe, má mě přesto rád takovou, jaká jsem.
Jsem vděčná za své úžasné kolegyně, protože mají stejné sny jako já, za super klienty, kteří v tom všem jedou s námi a nutí nás být neustále lepší. A ze všeho nejvíc za svoji skvělou rodinu, protože mě ve všem podporují (a navíc při každé návštěvě dostanu výborný kafe a něco dobrého k jídlu).
Jsem vděčná o to víc, že vím, že to není tak úplně samozřejmé a že byly doby, kdy tu tyhle lidi nebyly. Všechno tak bylo o moc těžší.
A tak děkuju 🙂
PS: Ještě mě tak napadá, že jsem moc vděčná tomu, kdo vymyslel neomezené tarify mobilních operátorů. Bez těch téměř každodenních hodinových hovorů bychom totiž nebyly tam, kde jsme. A velký dík patří i těm, kdo s námi bydlí za to, že nás prostě nechali vykecat.
